Současně se stavbou papírny v Žimrovicích se Carl Weisshuhn rozhodl postavit ve skalnatém svahu 3,5 km dlouhý vodní náhon, aby snížil náklady na dopravu dřeva. Spolu s jezem na Moravici se stavěl souběžně s továrnou v letech 1890 až 1891. Díky náhonu, který obsahuje i tři svahové tunely a dva akvadukty nad lesními cestami, má minimální spád 6 cm na 100 m a je 4 až 5 m široký, byl získán spád na vodní turbíny ve výši 24 m. Plavení dřeva po řece a náhonem do papírny byl koncem 19. století v kraji ojedinělý způsob dopravy a jak se později ověřilo, ekonomicky velmi výhodný, protože snížil náklady na dopravu suroviny až na dvacetinu oproti dopravě koňskými potahy! Metrovou kulatinu zbavenou kůry připravovali během roku lesní dělníci na vhodných místech podél břehů Moravice, a pak při jarním tání nebo za podzimních dešťů, kdy se zvýšil stav vody, plavili Weisshuhnovi zaměstnanci 1 000 až 2 000 plm dřeva denně až k Weisshuhnovu splavu u Kozího hřbetu a odtud náhonem až do továrny. Plavení dříví ustalo v roce 1966. Vodní náhon je dodnes udržován a funkční, zásobuje továrnu vodou pro výrobu elektrické energie.